Jak na učení cizích jazyků?

Taky si někdy říkáte proč vám ta slovíčka a gramatika nelezou do hlavy? Proč tam nezůstanou? Proč máte pocit, že věčně začínáte od začátku? Že jste na učení už moc staří nebo zaneprázdnění…

Nezoufejte, tímto si při učení cizích jazyků projde téměř každý. Někdo má to štěstí, že si svůj systém najde dřív a někomu to trvá déle. Je veliká škoda, že toto není součástí výuky už na základních školách. Vždyť bez tohoto know-how učení děsně bolí.

Důležité ale je, že nikdy není pozdě se naučit učit.

Slyšeli jste už někdy o Ebbinghausově křivce zapomínání? Přiznám se, že já až před několika měsíci a hned jsem si potvrdila, že na tom něco je.

Tato křivka nám ukazuje, jak funguje paměť. Představte si, že máte lekci češtiny pro cizince nebo lekci angličtiny. Vše, co se v té hodině naučíte, pomalu zase z hlavy odchází a už po hodině si pamatujete jen 60 % naučené látky. A na konci dne už nevíte ani polovinu. A za týden je už téměř vše fuč. To nezní moc optimisticky, že?

Ale tato křivka nám neříká pouze, jak špatně na tom jsme a že to vlastně nemá vůbec cenu.

Naopak! Pan psycholog Ebbinghaus nám také dává návod na to, jak velkou většinu nově nabytých znalostí vepsat do dlouhodobé paměti. Je to celkem snadné. Vše je postaveno na opakování učiva ve správných intervalech. Když si vše nové zopakujete ještě tentýž večer před spaním (resp. do devíti hodin od naučení), pak druhý, sedmý a dvanáctý den, pak máte vyhráno.

Do učení jazyků vstupují i další faktory. Navíc každý jsme jiný, unikátní, jinak se soustředíme, máme jiné starosti a časové možnosti, takže vše lze zobecnit jen s rezervou.

Pokud je někdo vhozen v cizí zemi mezi domorodce, tak si opakuje a nasává víc, než si vůbec uvědomuje a má větší šanci na úspěch než někdo jiný, který se s lektorem setkává jednou týdně na pár minut a poctivě dělá domácí úkoly.

Záleží také na tom, jaké student dostává informace, zda jsou pro něj srozumitelné, kvalitní a potřebné. Zda si s nimi třeba spojí nějaké pocity, obrazy, či zvuky.

Neměli bychom ale ani zapomínat na naše cíle a motivaci. Pokud se chci učit, protože mě to baví a jednou si chci v objednat v daném jazyce v restauraci, nebo mi, jak se říká lidově česky “hoří koudel u zadku” a za pár měsíců mě čeká zkouška nebo prezentace, pak je to velký rozdíl. Pravděpodobně budou velké rozdíly mezi objemem naučeného, ale také kolik toho zůstane dlouhodobě.

Jsou lidé, kteří se k opakování a domácím úkolům prostě sami nedonutí, ať už z jakéhokoli důvodu. Pak je potřeba být k sobě upřímní a buď mít lekce častěji, postupovat pomaleji a hodně opakovat, nebo si neklást neúměrně vysoké cíle. Tím se jen stresujeme a budeme časem demotivovaní.

Kombinace správně nastaveného cíle, individuálního přístupu lektora a nadšení je to, co vás může motivovat a dodat energie k úspěšnému studiu.